Deník Anny Frankové

Deník Anny Frankové je bezesporu jedním z klíčových dokumentů zachycující život Židů v průběhu 2. světové války. Deník Anne dostala ke svým třináctým narozeninám a zachycovala do něj příhody, radosti i strasti svého života od 12. června 1942 až do posledního záznamu z 1. srpna 1944. Jeho součástí je i krátký úsek „běžného“ života před tím, než se společně s celou rodinou musela ukrýt před nacisty (v červenci 1942). Celá rodina se pak dva roky skrývala v tajných místnostech kancelářské budovy firmy Otto Franka.

Dům obývalo celkem 8 lidí – kromě rodiny Frankových (Anna, její sestra Margot, otec Otto a matka Edith) ještě rodina van Pelse (Hermann, Auguste a jejich syn Peter) a o něco později přibyvší Fritz Pfeffer – zubař a přítel rodiny. Ti v deníku vystupují pod částečně změněnými jmény. O tom, že se skrývají v zadním traktu budovy vědělo pouze několik zaměstnanců (Victor Kugler, Johannes Kleiman, Miep Giesová a Bep Voskuijlová), kteří jim po celou dobu pomáhali a dodávali jim potraviny a další nezbytnosti, i za cenu vlastního ohrožení. I oni jsou součástí „příběhu“, o kterém v deníku čteme.

V srpnu 1944 bylo osazenstvo domu prozrazeno (dosud se neví kým) a všichni jeho obyvatelé byli deportování do koncentračních táborů. Anne zemřela, stejně jako její sestra Margot, na tyfus v táboře Bergen-Belsen, pravděpodobně v březnu 1945. Jako jediný přežil Annin otec Otto, který se vrátil do Amsterdamu, kde se teprve dozvěděl o osudu ostatních. Miep mu pak předala Annin deník, který z domu společně s Bep zachránily.

Anna se vždy chtěla stát spisovatelkou a dokonce poté, co zaslechla v rádiu, že by se po válce mohly jako svědectví doby vydat deníky, začala sama svůj deník revidovat. Otto Frank se pak po důkladném zvážení rozhodl deník jako unikátní svědectví doby vydat. Vzal obě verze Annina deníku, upravil je a představil tak veřejnosti. V průběhu času byly postupně zveřejňovány i další, původně vypuštěné části deníku (například se sexuální tematikou či pasáže, které Otto Frank vypustil, protože hovořili nepěkně o jeho ženě).

Celkově se deník nečte úplně snadno – je to dáno jednak těžkým tématem, jednak určitou nejednotností zápisků mladé dívky, které k tomu ale samozřejmě patří. Svůj deník pojala Anna formou dopisů své (imaginární) přítelkyni Kitty a neváhá jí psát o čemkoli – ať už jsou to aktuální starosti, život v uzavřeném prostoru, stesky po volnosti, kamarádech i škole, vyhlídky do budoucna, těžké dopady války i vzkvétající láska. Můžeme ale sledovat strastiplný vývoj mladé dívky mezi 12 a 14 rokem, která předčasně vyspívá. Její pohled na svět se postupně mění, dokáže samu sebe zkritizovat i podívat se s nadhledem na její problematický vztah s matkou. Samozřejmě se nevyhneme ani (z pohledu dospělého) úsměvným pasážím.

Proč si Deník Anny Frankové přečíst? Dozvíte se o strastech 2. světové války zase z jiného úhlu pohledu. Nevypráví o vojenských strategiích ani o nacistických pohlavárech, nejsou v ní popsány zvěrstva koncentračních táborů či pochodů smrti. Je to pohled mladého děvčete, unikátní dobou i okolnostmi, v jaké vznikl. A díky autentickému deníkovému pojetí nám dává jedinečnou možnost vše prožít společně s ní.

---

Het Achterhuis Dagboekbrieven 12 juni 1942 – 1 augustus 1944

překlad Miroslav Drápal a Michaela Jacobsenová

Triáda, 2014, 264 stran

978-80-7474-113-5