Pětiletý Jack žije společně s Mami v Pokoji. V Pokoji se narodil, vyrůstá a společně s Mami taky vaří, cvičí, hraje hry a občas může kouknout na Televizi, kde má své kamarády Doru a Bořka. V noci, kdy přichází Čert, je schovaný ve Skříni, aby byl v bezpečí…
Pokoj představuje pro Jacka celý svět, čtyři stěny, Dveře a Vikýř. To, co je v Televizi pro něj není reálné, protože za Dveřmi nic dalšího neexistuje. Proto jsou pro něj také všechny předměty v Pokoji natolik unikátní, že jsou pro něj jejich názvy současně i jmény – setkáme se tedy s tím, že Jack chodí ke Sporákovi nebo Umyvadlovi. Jediným kontaktem mimo Pokoj je pro něj a Mami Čert, který přichází skoro každou noc a v neděli jim přináší dárky, o něž si napíší.
Dneska je mi pět. Když jsem šel včera večer spát do Skříně, bylo mi čtyři, ale když jsem se vzbudil ve tmě v Posteli, bylo mi najednou pět, čáry máry fuk. Předtím mi byly tři, pak dva, pak jeden, pak nula. „Byl jsem taky minus?“ (s. 9)
Pokoj je silným příběhem, který vypráví pětiletý chlapec, jenž je společně s matkou vězněn v jedné místnosti zahradní kůlny. Jeho matka moc dobře ví, že zde již nemohou dlouho zůstat. Jednak je čím dál těžší se o Jacka ve stísněné místnosti starat a jednak jí docházejí síly jak po fyzické, tak psychické stránce. Navíc je nadmíru zřejmé, že i její věznitel již přestává mít tolik prostředků, aby se o ně mohl „starat“. Rozhodne se pro riskantní krok a společně s Jackem vymyslí plán útěku. Je to sázka do loterie, protože Jack musí zvládnout velmi náročný úkol, který vlastně moc nechápe…
V knize nejprve poznáváme díky Jackovi Pokoj a život v něm – jak vypadá jejich denní rutina, jak se jeho Mami snaží o to, aby Jack vyrůstal alespoň malinko jako normální dítě, jak úzkostlivě dbá na hygienu, protože je jí jasné, že nemoc by pro něj byla konečnou stanicí. Jeho popisy jsou dechberoucí, jde vidět, jak krutou realitu, ve které jeho Mami žije už 7 let, vnímá jako zcela přirozenou – nikdy nepoznal nic jiného.
Když mi byly čtyři, koukal jsem na mravence, jak lezou po Sporákovi, a Mami přiběhla a zaplácla je, aby mám nesežrali jídlo. Nejdřív byli živí a pak byli najednou špína. Brečel jsem, až se mi málem roztekly oči. A taky tu jednou v noci bylo takové to, co dělalo bzzz bzzz bzzz a kouslo mě to a Mami to zaplácla na Dveřové zdi pod Policí, bylo to komár. (s. 15)
— SPOILER!!! —
Jackovi a Mami se útěk nakonec podaří. Celá situace je popsána tak, že těch několik stránek pomalu ani nedýcháte. Co je na celé knize ale tím naprosto nejlepším, je celý děj druhé poloviny, kdy se Mami a Jack dostávají do světa Venku. Pro Jacka je to něco naprosto nového, pro Mami už vlastně taky – do Pokoje se dostala jako mladá dívka, ven vychází jako matka, na niž upírá oči najednou celý svět. Dostává se pod palbu nejen odborníků a lékařů, ale i veřejnosti, na každém kroku novináři, potkává se opět se svou rodinou… Je to neuvěřitelný tlak.
— KONEC SPOILERU —
Pokoj je příběhem natolik silným, že by si jej měl přečíst každý. Je totiž plný témat k zamyšlení – ať už je to mateřská láska, lidská krutost v různých podobách i pohled na náš svět. Velkou poklonu musím složit také překladatelce, protože Jackova pětiletá mluva a uvažování jsou přeloženy naprosto geniálně, byť si na ně musíte chvilku zvykat.
Víte, že… kniha byla nominována na Man Booker Prize a v roce 2015 podle ní byl natočen film, jehož scénář psala sama autorka.
Hodnocení
Pokoj – Emma Donoghue
Room, překlad Veronika Volhejnová
Knižní klub, 2015, 336 stran
978-80-242-5187-5
Anotace
Pokoj je to jediné, co pětiletý Jack za svůj život poznal. Je to místo, kde se narodil, kde vyrůstá, kde žije v bezpečí se svou Mami. Celý den si hrají, učí se, cvičí nebo si čtou. V noci ho Mami schovává do Skříně, aby ho neviděl muž, co za ní občas chodí. Jack má z něho strach. Jackova mladá matka ví, že Pokoj je ve skutečnosti vězení. Jednoho dne se v její hlavě zrodí plán úniku. Pomyslela ale na to, co je vlastně doopravdy čeká Venku?
Četli jste / viděli jste příběh Pokoje?
Jak na vás působil?
