Houževnatost jako cesta k úspěchu?

Jakou roli hraje nadání, inteligence nebo třeba schopnost kreativního myšlení na cestě k dosažení úspěchu? Proč se nestanou děti s velkým nadáním špičkovými umělci nebo sportovci i v dospělosti? A jak dosáhnout svých vysněných cílů? Na to vše se snaží Angela Duckworth odpovědět v knize Houževnatost – síla vytrvalosti a vášně, v níž shrnuje výsledky svého dlouholetého výzkumu.

Přemýšleli jste někdy nad tím, co vedlo špičkového sportovce, geniálního vědce či brilantního hudebníka až na vrchol? Nadání? Obrovský talent? Hodiny a hodiny cvičení? Nebo tak nějak všechno dohromady? Odpovědí může být právě ona houževnatost… Jak autorka uvádí v jednoduché rovnici:

Houževnatost popisuje zejména jako sílu vytrvat a nevzdat se, jít si dlouhodobě přímo za svým cílem a neskončit po prvotních nezdarech. A může to být klidně něco tak „banálního“, jako chtít začít pravidelně cvičit (kolik z nás to už zažilo – nadšení vydrží týden a pak skutek utek :)). Autorka se však ve svém výzkumu samozřejmě zaměřila zejména na velmi úspěšné lidi – absolventy prestižních vojenských škol, sportovce, ale třeba i děti, které jsou mistry v oblíbené americké „Spelling Bee“ (soutěži, v níž mají účastníci za úkol správně vyhláskovat často i velmi složitá slova).

Na základě mnoha let rozhovorů, studia nejrůznějších dotazníků či úspěšnosti absolventů zmíněných škol, sestavila jednoduchý dotazník, v němž si každý může otestovat svou schopnost být houževnatý. A samozřejmě má i radu pro ty, kterým vyšel „průměrný“ výsledek – houževnatost se dá trénovat, cvičit a zlepšit, jen stačí chtít, mít už zmíněnou vytrvalost a sílu se změnit a nebát se výzev (ať už si je budete dávat sami nebo se chopíte nějaké zvenčí). Pak dokážete excelovat v čem jen budete chtít 🙂

Důležitou částí knihy je právě i návod jak na to, včetně rad, které se týkají výchovy dětí. Autorka vás nutí přemýšlet i nad tím, co potenciálně děláte špatně. Cvičíte, dáváte do tréninku maximum a přesto nejsou vidět výsledky? Zkuste takzvaný záměrný trénink – cíleně se zaměřte na malou část svého výkonu, vypilujte ji do dokonalosti a opakujte – jen to je cesta, jak se posunout dále.

Jedno „ale“ mi ale celou dobu rezonovalo hlavou – že autorka nepočítá s vnějšími vlivy. Krásně to vystihl jeden z komentujících na Goodreads, dovolím si na něj tedy odkázat, neboť to popsal naprosto přesně. Byť bych nebyla takto striktní v hodnocení, kvalitu textu mi to trošku snížilo. To ale neznamená, že si z ní člověk nemůže vzít to podstatné a zakomponovat to do reality (svého) světa.

Kniha tedy obsahuje mnohé velmi zajímavé informace, ale je dobré si říci, že (byť je psána pro laickou veřejnost) je psána odborným stylem a místy tedy až tak čtivá není. Navíc autorka často opakuje na různých příkladech to samé (aby podtrhla výsledek svého výzkumu) a zejména k závěru knihy už začíná trošku nudit. Osobně bych uvítala stejné sdělení na polovině stran a možná s více praktickými příklady „jak na to“. Na celkovém sdělení to ale nic nemění a jistě vás přivede i na další nové myšlenky ohledně vlastní, nejen profesní, cesty.

---

Grit: The Power of Passion and Perseverance, překlad Eva Nevrlá