„Budu vám vyprávět příběh o snech, o černých hřívách a světlých vlasech, o přátelství, lásce, válce i větříku, který jeho nit zavane, kam se mu jen zachce. Bude to příběh o životě člověka.“
Ten Člověk se jmenuje Gabriel a takto krásně a poeticky o něm píše jeho autorka Kateřina Dubská.
Člověk Gabriel vypráví příběh o kočovném romském životě, přírodě, zvířatech, vztazích, rodině a vůbec životě jako takovém. Popisuje období, zasazené do doby před první světovou válkou, kdy se z Gabrielova rodina postupně vzdává kočovného života a začleňuje se do stále více moderního světa. A i přesto si uchovává vždy něco svého. Jedná se samozřejmě o smyšlený příběh, ale autorka jej zasazuje i do historických, místních a rodinných souvislostí.
Gabriel sám je jiný – nejen mezi gadži, ale i mezi svými. Je velmi citlivý, vnímavý a nejraději je sám v přírodě a mezi zvířaty. Zvláště koně miluje a dokáže k nim promlouvat tak, že jej pak bezvýhradně poslouchají. Není proto překvapením, že ani svou lásku nenajde mezi svými.
Celý příběh je opravdu vyprávěním o životě. Od Gabrielova dětství až po stáří. O dobách radosti i trápení. Lásce i nenávisti. Není to ale jen příběh jednotlivce, odráží se v něm samozřejmě i příběhy z jeho rodiny a okolí, vypráví o vzájemných vztazích i třecích plochách mezi dvěma odlišnými „světy“ a kulturami. Díky tomu můžeme nahlédnout z jiného úhlu pohledu na romské obyčeje, zvyky, mentalitu i pohled na život.
Autorka vypráví o Gabrielově životě poklidným tempem, krásným, poetickým jazykem, který se nádherně čte a pohladí po duši. I když tušíte, jak příběh dopadne, stejně knihu nechcete pustit z ruky a vychutnáváte si vyprávění plné emocí, které vás pohltí.
Hodnocení
Člověk Gabriel – Kateřina Dubská
Jota, 2013, 336 stran
978-80-7462-310-3
Anotace
Vydali jsme se na cestu toho roku, kdy zima byla příliš krutá a jaro stále nepřicházelo. Kola našich barevných vozů se roztočila proti proudu řeky, která se úžila tím víc, čím blíže jsme byli velkému městu, ve kterém lidé mluvili rachotivou řečí a žil v něm císař vládnoucí velké říši. Roztočila se i kola mého života, který, doposud uzavřen v náruči mé rodiny a v divoké kráse našich koní, se začal ubírat směrem, kde víno teče proudem, silná slivovice odpočívá v chládku a kde ženy jsou voňavé a oblé jako čerstvě napadané meruňky. Jak jsem se dostal z místa, kde se Dunaj vlévá do širého moře, až pod buchlovské kopce? Z hlučného tepla mé velké rodiny do zámeckých stájí a domku ve vsi, kde se na mou snědou tvář dívají s nedůvěrou? Budu vám vyprávět příběh o snech, o černých hřívách a světlých vlasech, o přátelství, lásce, válce i větříku, který jeho nit zavane, kam se mu jen zachce. Bude to příběh o životě člověka.
Člověk Gabriel na ČBDB.cz, díky jehož Čtenářskému klubu jsem si jej přečetla, protože sama bych po něm asi nesáhla.
