Šestičlenná dánská rodina se rozhodne zcela opustit moderní výdobytky i společenský systém, s nímž se přestává ztotožňovat. Odstěhuje se do hlubokých švédských lesů, kde žije pouze s minimálními náklady v souladu s přírodou. O rodinném „útěku“ psala psycholožka a terapeutka Andrea Hejlskov nejprve na svém blogu, později pak v knize, která z něj vychází. Jak se dokázali popasovat s přírodou i sebou samými?
„Je docela dobře možné utéct do lesa a schovat se tam.
Spousta lidí to dělá, je jich víc, než byste řekli, ale my jsme se v lese schovávat nechtěli. Utekli jsme do něj, abychom se našli, sebe samotné i jeden druhého, abychom našli smysl života a tak podobně. Chtěli jsme jít na dřeň a ještě dál. Chtěli jsme se dostat do hloubky.“
(s. 9)
S „útěkem“ čtenáře autorka seznamuje víceméně chronologicky – od prvního popudu přes zvažování celé situace, až k samotnému přesunu do Švédska a bydlení v přírodě. Do příběhu jsou vkládány i autentické zápisky přímo z blogu, většina textu se ale na celé období dívá retrospektivně, byť většinou v přítomném čase. Hlavními hrdiny jsou, mimo autorky a jejího manžela Jeppeho, také jejich 4 děti – 15letá dvojčata Victoria a Sebastian, 11letý Silas a devítiměsíční (v době odjezdu) Sigurd. Kromě nich se v příběhu setkáme i s Kapitánem – člověkem, který manžele přivedl na myšlenku odejít do lesů, žije pak nedaleko od nich a díky svým zkušenostem jim zejména v prvních měsících pomáhá – a také se sestrou Andrey, jež s nimi po nějakou dobu v lesích žije.
Celou knihou se nese několik stěžejních témat, s nimiž se rodina potýkala nebo které se dotýkaly jí. Prvním je, samozřejmě, život v přírodě bez vody, elektřiny a moderních výdobytků. Druhým, zejména ze začátku hodně probíraným, tématem je rovina „politická“ – tu představuje samotný útěk ze systému, vytváření společenství podobně smýšlejících, setkávání se s lidmi, kteří žijí mimo civilizaci a neuznávají „diktaturu“ státu. Třetím pak psychologický pohled, věnující se vztahům, rodině, změnám, které se v každém ze členů odehrály. Všechny tři se nenápadně mísí a tvoří příběh, který se vám těžko opouští – už jen proto, že prostě chcete vědět, jak to s nimi všechno dopadlo. Autorka vše navíc podává velmi upřímně, nic nezastírá, píše o výhrách i prohrách.
Nejlepší z mého pohledu na celé knize je, že vás donutí přemýšlet. Můžete totiž s autorkou a jejím rozhodnutím souhlasit. Můžete s ní v mnoha případech nesouhlasit, považovat je za blázny, klepat si na čelo. Můžete s ní souznít a toužit po životě v lesích, ale současně se neztotožňovat s tím, jak to provedli. Přesně takové pocity ve vás totiž dokáže vyvolat – budete o ní dumat, v myšlenkách (a případně i rozhovorech) se k problémům, které nastínila, vracet. Přemýšlet, jak byste se zachovali vy a jestli byste to zvládli nebo ne. Otázky, samé otázky… A to je dobře 🙂
„Nejde o to, že by to bylo náročné, nebo že jsme měli hluboko do kapsy. Nebo že se nám všechno rozbilo.
A nejde ani o to, že nás podzim zahnal do chaty, která byla tak maličká a tmavá, jako krajina okolo nekonečná a bílá.
Nikoli!Jde o role a vztahy.
Jde o očekávání, vinu, stud, odmítání, žárlivost, moc, lásku, oddanost, věrnost, toleranci, mír.
Jde o rodinný problém. O ten jde ze všeho nejvíc.“
(s. 249)
V hodnocení jsem se pokusila oprostit od subjektivního názoru na „útěk“ a vzít v potaz knihu jakožto něco, co byste si (ne)chtěli přečíst. Jednu pomyslnou hvězdičku dávám dolů za místy kostrbatý a chaoticky přeskakovaný děj v čase, a nedovysvětlení některých věcí či případně detailnější náhled, který bych od autorky, jakožto psycholožky, očekávala. Díky zajímavosti celé knihy tyto drobné nedostatky téměř ani nepocítíte 🙂
Hodnocení
Náš velký útěk – Andrea Hejlskov
… og den store flugt, překlad Markéta Kliková
Portál, 2018, 288 stran
978-80-262-1401-4
Anotace
Andrea má čtyři děti a ona i její muž jsou stále méně spokojeni se způsobem života, který jim nabízí civilizovaná společnost s přesně stanovenými pravidly. Připadá jim, že jejich existence se skládá jen z vydělávání peněz, za něž pořizují množství věcí, které vlastně tak úplně nepotřebují a které mnohdy vznikají za nepřijatelných podmínek. Jejich rodina je v zajetí nových médií a děti komunikují mnohem více se svými tablety než spolu nebo s rodiči. Ti se proto rozhodnou k radikálnímu kroku: opustit civilizaci, nastěhovat se na rok do opuštěného domku hluboko ve švédských lesích a zkusit tam žít autentickým životem, pomocí vlastních sil a v těsném kontaktu s přírodou. Kniha podle skutečných událostí je založena na autorčině deníku z tohoto období a strhujícím způsobem popisuje, jak rodina znovu objevuje svou vnitřní sílu a soudržnost, ale i konflikty, které civilizace potlačuje, ale mimo ni vyvstanou v plné síle.
Andrea Hejlskov je dánská psycholožka, vyučovala psychologii na univerzitě, pracovala jako dětská psycholožka, ale pak se s manželem rozhodli k radikálnímu kroku popsanému v knize. Své zkušenosti vylíčila v blogu, který později vyšel knižně.
Přečtěte si rozhovor s autorkou, exkluzivně pro Tyrkysovou knihovničku!
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Portál, Náš velký útěk můžete pořídit třeba přímo v jejich e-shopu.
Profil knihy na ČBDB.cz.
Dovětek: Osobně musím přiznat, že jsem knihu dočetla před týdnem a stále nad ní přemýšlím. Váhala jsem, zda do článku uvádět konkrétní příklady toho, co se mi (ne)líbilo, ale nakonec jsem vyhodnotila, že by to bylo příliš subjektivní… a já váš názor nechci předem ovlivnit. Pokud jste ale někdo knihu četl – nebo si ji teprve přečtete – budu ráda, když mi napíšete, v hlavě toho mám k diskuzi spoustu 😀
