Devět hororových povídek plných tajemna, hlubokých lesů, šílenství i okultismu. Laird Barron je považován za jednoho z nejvýraznějších hororových autorů současnosti a rozhodně má svůj styl, který vám zježí nejeden chloupek.
Úvodní povídka Blackwoodův synek nás zavede do temného lesa, v němž se parta pozvaných vydává na lov legendárního obřího jelena, který je prý podle legendy vtělením samotného Satana. Redfieldská děvčata zase k jezeru, kam jede parta kamarádek na dovolenou. Že vše nedopadne, jak si představují, je asi jasné.
Retro povídka Magická ruka se vrací do dob gangsterů a jednomu z nich připraví úkol, který rozhodně nečekal. Přidejte magii a máte záhadnou povídku jak vyšitou. Saturnův chřtán má jako jednu z hlavních postav pro změnu hypnotizéra, který zneužívá milenku hlavního hrdiny. Kdo ze „souboje“ vyjde jako vítěz?
Mrchožravá božstva na výšinách svých přináší netradiční pohled na lykantropii a s ním i řešení problému v podobě despotického manžela. Jizva, která je jednou z nejdelších povídek, si zase zahrává s bytostmi ne zcela nepodobnými upírům.
V povídce Vastace se autor vydává v relativně krátkém sledu na cestu časem a zapojuje i prvky sci-fi, zombie apokalypsu a roboty nevyjímaje.
„Jsem červ, který se proměnil, a vlézám do radioaktivních lebek mrtvých planet a zase ven; červ, který se kroutí a svíjí a spojuje planety naší soustavy jako korálky na niti. Když je všechno synchronizováno a přijde čas znovu se vynořit na hladinu, v nekonečné černotě se objeví malá dírka jako bodnutí špendlíkem, dilatuje se a já jsem vržen do vyjící pustiny. Řvu, celý mokrý a vzteklý jako novorozenec, dokud bílou záři nepohltí pokřivený skelet hmotné reality a nevytvaruje se kolem mne.“
(s. 269, Vastace)
Muži z Porlocku nás opět zavedou do hlubokých lesů. Z nevinné výpravy na lov jelena se partě dřevorubců stává boj o život. Ze závěrečné povídky Více tmy pochází i věta využitá v názvu celé sbírky. Na společném večírku, kde se setkávají američtí spisovatelé, má být hlavním hřebem večera vystoupení autora děsivých příběhů. Nic ovšem není takové, jaké se to zdá.
„Ty visící hlavy – vaši kamarádi, vaši sousedé, vy sami – nemluví, nemohou mluvit, neboť jejich ústa i vaše ústa jsou napěchována krvavými semeny. Vy i oni visíte z černého stromu na černé pláni a tento výjev osvětlují plameny šlehající z hlav, neboť semena žhnou ohněm jako zduřelé šlemovité larvy mrtvolného světla. Pohupujete se ve větru jako vydlabané dýně se svíčkami uvnitř a nedokážete vyřknout slova protestu, ani se vyptávat na svého Stvořitele, ani si stěžovat svému Žalobci. Jste němi, protože se zalykáte a dusíte sraženou krví. A to je peklo, přátelé moji. Bude trvat a trvat až na věčnost, a potom se změní v něco horšího. V něco horšího.“
(s. 362, Více tmy)
Laird Barron má velmi specifický styl (jak jste si mohli všimnout již z ukázek), který ne každému sedne – mě osobně třeba méně. Na druhou stranu jeho schopnosti pracovat s děsem, psychedelickými představami, halucinacemi i pudovými strachy člověka a ještě je vykreslit, jsou obdivuhodné. Ne všechny povídky jsou ryze hororové, ale ve všech je nějaký znepokojující, záhadný, tajemný či děsivý prvek. Pracuje s nejprapůvodnějšími pověrami, nadpřirozenem a hlavně dokáže bravurně popsat děsivost hlubokého lesa i zákoutí prázdného domu. Pokud jste tedy příznivci tajemna a hrůz, které na nás mohou kdekoli číhat, jistě vám Barronovy povídky udělají radost.
Za zmínku ještě stojí nádherné grafické zpracování, jak už to v nakladatelství Gnóm! umí. Za ilustracemi na obálce, která má tentokrát i metalický prvek, stojí švédský malíř Karl Wennergren.
Hodnocení
Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká – Laird Barron
The Beautiful Thing That Awaits Us All, překlad Jakub Němeček
Gnóm!, 2017, 384 stran
978-80-906124-4-0
Anotace
Devět povídek autora považovaného za jeden z nejvýraznějších talentů současného hororu. Příběhy plné nadpřirozených hrůz i existenciální úzkosti spojuje nejen promyšlený koncept sbírky, ale také nezpochybnitelné literární mistrovství, s nímž Barron pozvedá „pokleslý žánr“ do netušených výšin.
