Příběhy známých i méně známých Čechů a události, které hýbaly našimi dějinami. Polský spisovatel a novinář Mariusz Szczygieł ve svém reportážním díle představuje Baťu, Baarovou nebo například osud Stalinova pomníku na pražské Letné. Zajímavý pohled na Čechy ze sousední země, který v roce 2009 obdržel Evropskou knižní cenu (European Book Prize), která si klade za cíl propagovat celoevropské hodnoty a přispívat k lepšímu chápání EU jako kulturní entity.
Jednotlivé kapitoly, jichž je celkem 16, připomínají reportáže a autor v nich cestuje časem tam a zpět dějinami Československa i České republiky. Jejich výběr ale působí zvláštně, až nahodile. Vše se odehrává ve „skocích“, v nichž se dozvíme zajímavé informace v lehce zkratkovitém stylu (opravdu jako článek v novinách). Někdy jsou vypíchnuty nejdůležitější fakta, jinde se dozvídáme detaily, často až nadbytečné. Místy jsou až bulvárního charakteru (ve smyslu dodání informací, které by pro investigativní text rozhodně nebyly potřeba a jsou tam jen pro dodání jisté míry senzace). Což je škoda, neboť autor evidentně strávil studováním zdrojových materiálů nemalý čas, který pak následně částečně shodí buď o senzaci volajícím dovětkem nebo svou nepodloženou domněnkou.
Některé pasáže jsou nicméně opravdu zajímavé, zejména, pokud jste o nich měli dosud jen povrchní znalosti. K těm lepším zajisté patří právě zmiňovaný osud Stalinova památníku a jeho tvůrce Otakara Švece, ale i předposlední kapitola s názvem Film se musí točit.
Asi největší devizou celé knihy je fakt, že se čtenář může zamyslet – jaký jsme národ? Lze náš naturel vyjádřit pomocí několika příběhů z našich novodobých dějin? Každému bude pravděpodobně připadat jiná – podle jeho přesvědčení, názorů, životního stylu… Mně například přišlo, že Gottland Čechy do moc lichotivého světla nestaví. Už samotný název je totiž na mě až přespříliš paušalizující. Svůj názor už si ale musíte udělat sami 🙂
Hodnocení
Gottland – Mariusz Szcygieł
Gottland, překlad Helena Stachová
Dokořán, 2011, 224 stran
978-80-7363-142-0
Anotace
Známý polský reportér vytěžil ze svých pobytů v Čechách „výbušnou“ knihu o naší zemi. Témata, z nichž některá patří k „neuralgickým“ bodům novodobých dějin českého národa a byla u nás zpracována v dlouhé řadě knih, shrnuje autor na několika stránkách a přináší v nich svůj pohled člověka odjinud, pohled neotřelý, nezatížený, který by mohl vést k reflexi opomíjených kapitol naší národní povahy. Kniha vypráví o ikonách českého kolektivního vědomí, fenoménech nedávné české historie (rodina Baťů, Lída Baarová, Jan Procházka, Marta Kubišová, Jaroslava Moserová), ale také o osudech postav, které nebyly zatím hlouběji zpracovány ani samými Čechy (sochař Otakar Švec, který projektoval největšího Stalina na Zemi; Karel Fabián, spisovatel, který po únoru 1948 odmítl svou minulost a orwellovským způsobem vymazal a nahradil sám sebe; neteř Franze Kafky, která nechce hovořit o svém strýci).
