Nemůžu o sobě prohlásit, že bych byla nějakým velkým fanouškem žánru science fiction, raději mám mezižánrové knihy, které se sci-fi spíše dotýkají, ale jejich jádro leží jinde. Temná hmota leží někde na pomezí. Je to čistokrevná sci-fi, která je ale podána takovým způsobem, že dokáže upoutat jakéhokoli čtenáře, protože nezachází do pro někoho (třeba mě) příliš obtížně pochopitelných technických detailů. Nechybí zde ale ani prvky thrilleru či dobrodružného příběhu nebo třeba momenty, které vás dojmou. Prostě skvěle vybalancovaná směsice.
Blake Crouch není pro české čtenáře nováčkem, v roce 2013 u nás vyšlo jeho Městečko Pines, jehož neskrytou inspirací je Městečko Twin Peaks. V Temné hmotě zůstává Crouch ve sféře tajemna a osvědčeném vykopávacím „probudím se a nevím, kde jsem a proč“ 🙂
Hlavním hrdinou celé knihy je středoškolský profesor fyziky Jason Dessen a hlavním tématem mnohovrstevnost alternativních realit. Jak mohou naše činy, jakkoli drobné, změnit náš budoucí život? A jakým směrem by se ubíral v jiné realitě? To vše Jason pozná na vlastní kůži, aniž by chtěl.
„Nejsem bohatý.
Můj život nemá cenu pro nikoho, jen pro mě a mé blízké.
Nikdy mě nezatkli, nespáchal jsem žádný zločin.
Nikdy jsem nespal s manželkou jiného muže.
Jasně, občas z auta někomu ukážu prostředníček, ale to je prostě Chicago.
Moje poslední a vlastně jediná fyzická šarvátka se odehrála v šesté třídě, kdy jsem spolužákovi jednu ubalil, protože mi lil na záda mléko.
Nikomu jsem neublížil, nebo aspoň ne významně. Ne tak, aby to mohlo vyvrcholit jízdou v Lincolnu Navigator s pistolí u hlavy.“
(s. 20-21)
Celý příběh je vyprávěn velmi svižným tempem, který podtrhují i krátké a jednoduché věty, výhodou pro širší publikum je i relativně rychlé a jednoduché vysvětlení všech technických detailů, které jsou pro pochopení možností alternativních realit nutné. Jasonova cesta je v některých chvílích velmi emotivní a vtáhne vás do děje tak, že jeho příběh prožijete s ním.
Závěr děje je jednoznačně třešničkou na dortu a nevynechává ani morální a etické otázky, jenž u science fiction už historicky nacházíme. Příběh je promyšlen do nejmenších detailů a mrazí vám z něj v zádech. Nedovedu posoudit autorovy technické znalosti problematiky, ale vlastně mi to nijak nevadí, i kdyby to nemohlo být fyzikálně (nebo jakkoli jinak) teoreticky možné – kdo říká, že na to stačí naše současné vědění a za 10, 50, 100, 500 let nebudeme mluvit jinak? Navíc mi jde primárně o požitek z příběhu a ten je za mě skvělý.
Hodnocení
Temná hmota – Blake Crouch
Dark Matter, překlad Veronika Volhejnová
Knižní klub, 2017, 320 stran
978-80-242-5755-6
Anotace
„Jsi v životě šťastný?“ To byla jedna z posledních slov, která Jason Dessen slyšel, než po útoku maskovaného muže upadl do bezvědomí. Než se probudil připoutaný na lůžku a obklopený cizími lidmi v ochranných oblecích. Než se na něj člověk, jehož nikdy neviděl, usmál a řekl: „Vítej zpátky.“
Ve světě, kde se probral, není Jasonův život ten, který zná. Jeho žena není jeho žena. Jeho syn se nikdy nenarodil. A Jason není průměrný profesor fyziky, ale proslulý génius, jenž dokázal něco pozoruhodného. Něco nemožného.
Který svět je skutečný a o kterém se mu jen zdá? A pokud je skutečný ten z jeho vzpomínek, jak se do něj lze vrátit? Cesta zpět však bude úžasnější a zároveň děsivější, než si kdy dokázal představit…
