Co je smyslem života? Je stáří opravdu obdobím zmoudření? Jakou cenu má přátelství? Vydrží platonická láska desetiletí? A jaké bude naše manželství za deset, dvacet nebo padesát let?
Stolek s citróny je povídkovou sbírkou anglického prozaika Juliana Barnese, ve které se autor zamýšlí právě nad takovýmito otázkami. V jedenácti povídkách sledujeme příběhy o lásce, touhách, dávných vášních, závisti, ale i hořkosti, popření nebo naopak smíření.
Maloměšťácké prostředí, kde je nejdůležitější to, jaké má kdo parkovací místo u kostela, je pozadím příběhu nevěry, která se nikdy nestala a celoživotní lásky, která končí finálním shledáním na takřka smrtelné posteli a velkým zklamáním – to je Příběh Matse Israelssona.
Co všechno nevíš je zase příběhem dvou stárnoucích dam, vdov, které jsou kamarádkami i přes to, že se vlastně navzájem vůbec nemají rády. Jen na sebe takříkajíc zbyly. Merrill i Janice však každá ví o manželovi té druhé něco, co by v životě nikdy neřekly. A tak se za vizáží kamarádství skrývá vzájemná zášť.
Co dělat, když se z partnera, kamaráda a milence stane bezmocný stařec trpící demencí? Příběh Apetýt nám ukazuje pouta manželské lásky překonávající desetiletí (a nebo ne?).
Dušené vepřové kotlety po kreolsku. Kořeněné vepřové kotlety s hořčicí. Dušené vepřové kotlety s ovocem.
„S ovocem,“ zopakuje po mě, vystrčí spodní ret a zkroutí si tvář v legračně vzteklé grimase. „Cizí neřád!“
Samozřejmě to nemyslí vážně. Nebo to nemyslel vážně. Nebo by to býval nemyslel vážně. Nehodící se škrtněte.
(Apetýt, s. 187)
Pohled dospělého syna na rozpadající se manželství jeho stárnoucích rodičů a nevěru jeho vlastního otce, kterou nedokáže pochopit, přináší povídka Zahradní klec.
Nevyhneme se ani příběhům stárnoucích seladonů, vztahů s výrazným věkovým rozdílem a nebo nevěře. Jednotlivé povídky v sobě skrývají opravdu mnohé – donutí Vás zamyslet se, podívat se na svět jinýma očima, umí Vám vykouzlit úsměv na tváři. Autor se však nezdráhá použít ani peprnější mluvu a situace, někdy to není úplně pro útlocitné povahy, k příběhu to ale v tu chvíli vlastně sedí. A hlavně – je to život takový, jaký je. A přesně to mohl být autorův záměr.
Stolek s citróny není, i přes svou krátkou povídkovou formu, až tak jednoduchým čtením – právě kvůli jisté závažnosti tématu, jemuž ale může každý z nás přikládat různou váhu, která se navíc s věkem může výrazně měnit. I přesto ale rozhodně stojí za přečtení, řekla bych dokonce opakované.
Hodnocení
Stolek s citróny – Julian Barnes
The Lemon Table, překlad Viktor Janiš
Plus, 2015, 248 stran
978-80-259-0421-3
Anotace
Stolek s citróny je sbírka povídek od významného britského prozaika Juliana Barnes, který je i českým čtenářům známý díky knihám jako Flaubertův papoušek, Historie světa v 10 kapitolách či románu Vědomí konce. Za ten získal Barnes v roce 2011 Man Bookerovu cenu. Všechny povídky spojuje vynalézavý styl, jemný smysl pro humor a hluboká vnímavost pro zranitelnost a křehkost mezilidských vztahů. Mají jakési až starosvětské kouzlo. Barnes má vzácný dar vidět pod povrch zdánlivě běžných situací, odhalovat nenápadná dramata, která se mezi lidmi den co den odehrávají.
Julian Barnes ve Stolku s citróny předkládá jedenáct příběhů o stárnutí, ale také o dávných nadějích, touhách a vášních, které byly pro život jednotlivých postav určující. Každý z hrdinů čelí neodvratnému konci jinak, někteří s hořkostí, jiní smířeně a další se zuřivým odporem.
