Když jsem se kdysi před lety setkala s dílem J. R. R. Tolkiena, měla jsem to štěstí, že jsem je opravdu četla v pořadí, v jakém jsem měla, a o filmech tehdy ještě nejspíš možná teprve začínali přemýšlet. Proto mám k příběhu Bilba Pytlíka v Hobitovi mnohem lepší vztah než ti, kteří jsou namlsaní z epického Pána prstenů a nebo kteréhokoli z filmů 🙂
Hobit je totiž napůl dětský (jako dětská kniha byl také původně napsán) a napůl vážný. Je to první vhled do jedinečného Tolkienova světa Středozemě, který na jednoduchém vyprávění o odvaze malého hobita na cestě za pokladem představuje začátek celého příběhu Prstenu moci.
Bilbo Pytlík si žije svůj obyčejný a pohodlný život a jedinou jeho starostí je, co si zrovna dá ke svačince. Když tu se u něj zjeví čaroděj Gandalf a pak i třináct trpaslíků, s nimiž se napůl dobrovolně vydává na dlouhou cestu za dobrodružstvím, na jejímž konci jej čeká drak Šmak a (samozřejmě) poklad. Cesta je dlouhá, náročná a plná nevyzpytatelných zážitků, ve kterých se kromě trpaslíků setkává i s elfy, skřety nebo zlobry.
„Včera skopový, dneska skopový, a ajť sem trajcén, esli to zejtra nevypadá zasejc na skopový,“ prohlásil jeden ze zlobrů. „Lidskýho masa sme už dlouho neměli, ani co by se za nehet vlezlo,“ poznamenal druhý. (s. 35)
Příběh Hobita je, oproti filmům, chudší o několik vymyšlených příběhů z per scénáristů :), ale také mnohem poetičtější. Dějová ústřední linka se až o tolik neliší, celý příběh je však opravdu o tom, jak se z pohodlného Bilba stane odvážný a rozumný hobit plný pokory a zkušeností. Tolkien má velmi specifický vypravěčský styl, na nějž si, možná, budete muset chviličku zvykat (i mě to nyní, při opakovaném čtení po delší době, chvíli trvalo), po pár stránkách Vám to už ani nepřijde. Nechybí také množství krásných básní, autorových ilustrací a map, jimiž je Tolkienovo dílo protkáno.
Cesty vedou dál a dál
přes hvozdy a pohoří,
v klínu věčně stinných skal,
řek, jež touží po moři;
sněhem mnoha krutých zim,
kvetoucí pak lučinou,
přes trávu a kamením,
pod horami, po lunou.
Cesty vedou dál a dál
pod mraky i hvězdami,
ale ten, kdo cestoval,
teď se domů vrátit smí.
Kdo zřel meč a plameny,
kdo zná slují děs a chlad,
luh teď uzří zelený,
známý vrch a známý sad.
Gandalf se na něj podíval. „Můj milý Bilbo!“ řekl mu. „S Vámi se něco stalo! Vy už nejste ten hobit, co jste býval.“ (s. 253)
Odložte předsudky „dětské“ knihy, odložte obavy ze čtení… Hobit je skvělou knihou, jejíž hloubku si člověk uvědomí až zpětně. Navíc Vám poskytne krásný začátek legend a příběhů jednoho Prstenu, Středozemě a jejích obyvatel.
Hodnocení
Hobit aneb cesta tam a zase zpátky – J. R. R. Tolkien
The Hobbit or There and Back Again, překlad František Vrba
Mladá fronta, 2001, 264 stran
80-204-0506-2
Anotace
Hobit aneb cesta tam a zase zpátky je pohádkovým příběhem o velké cestě čaroděje Gandalfa, družiny trpaslíků a hobita Bilba Pytlíka za pokladem střeženým drakem Šmakem. Je to zároveň jeden z prvních kamenů rozsáhlého světoznámého cyklu příběhů, legend a mýtů z dávné Středozemě, které Tolkiena proslavily po celém světě.
Přečteno v rámci březnové výzvy čtenářského klubu My čteme.
V dubnu se připojte s Pýchou a předsudkem!
