Série Slabost Viktorie Bergmanové od švédského autorského dua Jerker Eriksson a Håkan Axlander Sundquist (Erik Axl Sund) se odvážně věnuje velmi citlivým tématům – násilí, dětské pornografii i duševním poruchám. Její čtení není jednoduché a pro mnohé může být i kontroverzní. Otázkou je, nakolik se jedná o snahu zdůraznit potřebu řešení problémů ve společnosti a nakolik o snahu šokovat za každou cenu (a zvýšit prodeje)…
Vraní dívka – Erik Axl Sund
Knižní Klub, 2014, 328 stran
978-80-242-4330-6
Anotace
Jak velkému utrpení dokáže člověk čelit nebo vystavit jiné, než sám přestane být lidskou bytostí a změní se v netvora? Jak může zklamání ovlivnit duši, osud, život?
Psychoterapeutka Sofia Zetterlundová léčí dva klienty s příznaky mnohočetné poruchy osobnosti, dětského vojáka ze Sierry Leone a ženu s hlubokými traumaty z minulosti. Nikdo jim nenaslouchá. Kromě Sofie…
Komisařka Jeanette Kihlbergová vyšetřuje případ mrtvého chlapce, jehož tělo nese známky mučení. Nikdo ho nepostrádá. Kromě Jeanette… Temný severský psychothriller jen pro silné povahy.
První díl trilogie nám poskytne hned od začátku silný příběh, který se poté jako linka protíná celým dalším dějem. Kdo je vrahem malých chlapců, kteří jsou krátce za sebou nalezeni? A kdo jsou vlastně tito chlapci, jež nikdo nepostrádá? A jak s tím vším souvisí paralelní příběhy, které se odehrávají v psychoterapeutické ambulanci Sofie Zetterlundové?
Čtivost knihy bohužel shazují občasné dlouhé popisné pasáže či naopak zkratkovité přeskakování „od jednoho ke druhému“, které spolu zdánlivě nesouvisí. Děj je navíc postavený tak, že čtenář od poloviny knihy minimálně tuší, kdo by mohl být pachatelem. Co je však „horší“, kniha končí trošku uměle spisovatelsky vykonstruovaným dějem tak, aby přímo nabádala k tomu, aby si čtenář koupil další díl. Nemyslím si, že to bylo zapotřebí, téma bylo velmi silné a příběh by bylo možné rozepsat a navnadit lépe…
Hladový oheň – Erik Axl Sund
Knižní klub, 2014, 360 stran
978-80-242-4626-0
Anotace
Kriminální komisařka Jeanette Kihlbergová neustává v pátrání po tom, kdo bizarním a zároveň drastickým způsobem zabíjí přistěhovalecké chlapce. Náhle však dojde k brutální rituální vraždě úspěšného obchodníka. Mnohé okolnosti ukazují na to, že jde o pomstu. Ale za co? Psychoterapeutka Sofia Zetterlundová, která se mezitím stala Jeanettinou partnerkou, neoficiálně sestavuje profil pachatele. Zároveň se snaží najít cestu ke svému skutečnému já, které ji fascinuje i děsí. Stopy vyšetřovaných zločinů a minulosti Victorie Bergmanové vedou k elitní internátní škole, do Dánska i na mrazivý sever – šokující, nečekané rozuzlení se začíná rýsovat…
Napínavý konec prvního dílu se ve druhém vyřeší poměrně rychle a ihned přecházíme k dalším a dalším dějovým liniím, které čtenář postupně musí čím dál tím složitěji sledovat, přičemž vlastně neví, zda budou podstatné či nikoli. Prolínání osobností postav, které trpí poruchou osobnosti tomu, pravda, příliš nepřidává. Kniha tak ztrácí drive a obtížněji se čte. Z mého pohledu se jedná o nejslabší část série a přiznám se, že jsem se už lehce přemlouvala k tomu třetí díl dočíst. Jediné, co čtenáře navnadí je to, jak se děj neustále mění, noví možní pachatelé přibývají a současně „odpadají“ ti, u nichž by se dala vina vyloučit. Prostě už to chcete dočíst jen proto, abyste konečně věděli, co autoři nakonec vymysleli.
Pýthiiny rady – Erik Axl Sund
Knižní klub, 2015, 320 stran
978-80-242-4949-0
Anotace
Závěrečný díl temného psychothrilleru Vraní dívka. Victoria podrobí samu sebe terapii a snaží se scelit svoje rozštěpené nitro. Zbývá už jen sedmá, nejsilnější z jejích podosobností. Záhadná Madeleine i nadále s úspěchem uniká kriminální komisařce Jeanette Kihlbergové. Ta za pomoci Sofie podniká hon na muže, který nenávratně zničil život nejen Victorii, ale i její dceři. Stopa vede k tajnému spolku pedofilů Sihtunum, k obskurní náboženské sektě a do ukrajinského Babího Jaru, na jedno z nejpříšernějších popravišť nacistů. A mstitelka opět bere právo do vlastních rukou…
Třetí díl nám přináší stejnou měrou vysvětlení některých dějových linek předchozích knih, stejně jako relativně velké množství záhad nových… Kniha má ovšem o něco rychlejší spád a lépe se čte. Její slabou stránkou je však bohužel nedotažený konec – místo epického završení děje celé série a rozuzlení klíčových otázek se dočkáme rychlokvaškového a trošku prvoplánového závěru.
Celkový dojem z knihy mám velmi rozpačitý. Autoři chtěli proniknout do velmi závažného tématu, který spojili se zajímavými prvky (Jak týrání a zneužívání v dětství ovlivní psychický vývoj dítěte?), bohužel se jej v konečném důsledku vlastně dotkli pouze částečně a téma podle mě zůstalo nevyužité. Štítek jen pro silné povahy je z mého pohledu navíc dost nadnesený (čti komerční), nicméně chápu, že se jedná o citlivé téma, které může mnoha lidem být nepříjemné. Celý děj je velmi zatížen zabíháním do detailů, jež pro jeho vývoj nejsou podstatné (doteď jsem nepochopila dějovou linku, která se dotýká soudního patologa) a přílišnou snahou šokovat. Postavy jsou místy vykresleny velmi velmi nerealisticky.
— následující část textu obsahuje spoiler —
Co konkrétně mě zaujalo pozitivně a negativně?
+ Zajímavé téma. – Jak problematika zneužívání dětí / dětské pornografie, tak jeho důsledky pro psychický vývoj dítěte, jsou tématy, o kterých je potřeba diskutovat.
+ Postavy s poruchou osobnosti. – Odvážné ke zpracování, opět přináší do společnosti otázku běžného fungování osob s touto poruchou, které je lehce tabuizované.
+ Strohé popisy v místech, kde pro děj bohatě stačí.
– Přílišná snaha zaujmout. – Zkombinovat tolik témat na jednom místě? Proč? vraždy – zneužívání dětí – dětská pornografie – pedofilie – znásilňování – týrání – novodobé otrokářství – mučení – únosy – dětští vojáci – psychopati – osoby s rozštěpenou osobností ne na dvě, ale hned na několik osob – koncentrační tábory – nacistické popravy židů – náboženské sekty – šikana na elitních školách – korupce policie – rozvod – lesbický vztah hlavních hrdinek – a další a další… Bylo to opravdu potřeba?
– Nerealistické vykreslení některých postav. – Některé mají příšerně dlouhé vedení. Zvláště v posledním díle jsou často opakovaně (až moc) znechuceny, chovají se zvláštně a není to moc uvěřitelné.
– Dějové linky, které nejsou dotaženy. – Bratr patologa? Co tedy vlastně byly Pýthiiny rady? A kdo byl tedy ten, co vraždil děti? Jak do toho všeho zapadají některé postavy? Místy to bylo opravdu na „eh, cože?“ 🙂
– Odfláknutý závěr. – Jako vážně? Najednou se pachatelem toho všeho stane někdo, kdo tam za celou tu dobu byl jen minimálně zmíněný? Proč jsme tedy sledovali minulost všech ostatních postav? Prostě tomu nelze věřit, navíc je to napsáno velmi ve zkratce a s jasnou snahou šokovat. Když už, čtenář by si zasloužil pořádné vysvětlení.
— konec spoileru —
Závěrem. Příběh ze sebe nedostal to nejlepší, co mohl. Pořád se ale věnuje důležitým tématům a pokud díky tomu upozorní na problémy světa, proč ne. Pro silné povahy z mého pohledu až tak není, kvalitním bestsellerem bych jej taky nazvala jen s nadsázkou. Pokud Vás některé ze zmíněných témat zajímá, pusťte se do čtení… Pokud ne, vezměte si raději na dlouhé zimní večery něco jiného…
