Konstábl a čarodějův učeň Peter Grant se vrací již potřetí. Tentokrát se vydává v předvánočním Londýně po stopě pachatele, který stojí za vraždou mladého amerického studenta v metru. Pokud jste se s ním dosud nesetkali, doporučuji začít číst knižní sérii od začátku a přečíst si nejprve Řeky Londýna a Měsíc nad Soho – příběh je opravdu provázán a v Šepotu podzemí se znovu setkáváme s některými „známými“ z předchozích dílů.
Peter se tentokrát přidává k oficiálnímu vyšetřování vraždy, ale náznaků, že by se mohlo jednat o vraždu spojenou s „jeho specializací“ je ze začátku poskrovnu. Později už je pak naprosto jasné, že ani tentokrát se jeho policejní a magický čuch nemýlil. Společnost při vyšetřování mu i tentokrát dělá Lesley, byť je zatím ještě stále oficiálně mimo službu. Potýkat se ovšem musí i s agentkou FBI (oficiálním zástupcem USA, protože zavražděný americký studentík nebyl jen tak někdo), která mu jde v patách a čeká na každé zaváhání 🙂
Kromě toho sledujeme i další dějové linky, které navazují na vyšetřování, jež začalo a neslavně „skončilo“ v předchozím díle, ale objevují se i linky nové, které s sebou nesou předzvěst mnoha zajímavého v dalším díle série.
Autorův styl psaní se krásně čte, musím přiznat, že tentokrát se mi kniha četla ještě lépe, než minulý díl, u kterého jsem se občas lehce nudila nad zbytečnými popisy. Není to nijak výrazný rozdíl, je to nejspíše dáno i momentálním subjektivním naladěním, ale u Šepotu jsem byla spokojena. Nechybí ani typický humor…
„Aspoň mi přines notebook,“ řekl jsem jí.
„Jasně.“
„A nějaký hroznový víno. Nemůžu uvěřit, že jsem strávil noc v nemocnici a nikdo mi nepřinesl žádný hrozny.“
Když Lesley odfrčela, podíval jsem se do odpadkového koše a našel v něm ne jeden, ale hned dva igelitové obaly s ozobanými hroznovými stonky.
(s. 219)
Pokud se podíváme hodně kritickým okem, jediné, co příběhu chybí, je o něco víc akční závěr, ale plynulosti knihy až tak neublíží a beru to jako předzvěst dalšího pokračování v Prokletých domovech. Jo, a taky chybí víc Nightingala! A víc historie a souvislostí okolo toho všeho! (to by mé fanouškovské srdce zaplesalo :))
…načež se dostavil Nightingale s věcmi na převlečení. Poněvadž to byl Nightingale, přinesl mi na míru šitý tmavomodrý oblek z M&S, který jsem měl, přísně vzato, vyhrazený na pohřby a soudní stání.
(s. 219)
Hodnocení
Knihu 100% doporučuji všem, co už měli s Peterem Grantem nějaké to dostaveníčko a celou sérii všem, kdo mají rádi fantasy a nebojí se jeho vtipného a neotřelého umístění do současného Londýna.
Četli jste již Šepot podzemí?
Jak se Vám líbil ve srovnání s předchozími díly?
Šepot podzemí – Ben Aaronovitch
Wispers Under Ground, překlad Milan Žáček
Argo, 2016, 276 stran
978-80-257-1923-7
Anotace
Tentokrát to začne mrtvým tělem na konci stanice metra Baker Street, vším, co zůstalo po americkém studentovi Jamesi Gallagherovi. Jeho zámožná a politicky vlivná rodina se chce pochopitelně dostat této hrůzné vraždě na kloub, potíž však tkví v tom, že Jamesova smrt představuje ještě větší a nepřirozenější záhadu, než kdo vůbec tuší… tedy kromě londýnského konstábla a čarodějova učně Petera Granta.
Jelikož je inspektor Nightingale, poslední oficiální čaroděj v Anglii, zaneprázdněn pátráním po nevyzpytatelném kouzelníkovi známém také jako Muž bez tváře, je pouze na Peterovi, aby začal zkoumat strašidelné hlubiny nejstarší, největší a nyní i nejvražednější podzemní dráhy na světě. Ovšem nebude na to sám. Kdepak, FBI mu posílá pomocnici. Mladou, ctižádostivou, krásnou křesťanku, která má sklony vnímat veškerá kouzla jako dílo ďáblovo. No, to tedy bude…
