Přichází čas podzimních plískanic – kdo by nezatoužil vyrazit na cestu po fantastických světech? Většina z nás stále dává přednost překladové fantasy, sci-fi a hororu. Domácí tvorbě se vyhýbáme kvůli zbytečným předsudkům. Pojďme to společně změnit a tento měsíc dejme přednost českým robotům, elfům a upírům před těmi zahraničními… píše pořadatel akce Listopad s autory české fantastiky, nakladatelství Epocha.
Říkala jsem si, že se přece českým autorům nevyhýbám, vzpomněla jsem si hned na několik, jejichž tvorbu jsem kdysi sledovala pravidelně – ještě v dobách, kdy jsem i pravidelně odebírala a četla časopis Pevnost. Pak jsem se ale zamyslela a opak je pravdou. V poslední době totiž už tolik žánr fantasy nečtu a pokud ano, vracím se k osvědčeným autorům. Zapátrala jsem tedy v paměti a našla jsem tři autory, jejichž knihy mi v posledním čtvrt-půl roce prošly rukama.
Dva z nich jsou nováčky na poli fantastiky a mé bystré oko (haha, spíše náhoda :-)) je zachytila již v době, kdy teprve sbírali prostředky k tomu, aby mohli své knižní prvotiny vydat, a okolnosti mi tedy umožnily na jejich rozjezd malým dílkem přispět. Třetím je klasik – Jiří Kulhánek.
Holka – Štěpán Burda
Tribun, 2016, 406 stran
978-80-263-1048-8
Anotace
Kniha vypráví příběh rusovlasé dívky, která se vydává na cestu, aby poznala smysl svého života a zjistila, kým je. Jméno Holka jí přisuzuje okolí, protože ona své vlastní nezná. Stejně tak nezná ani svoji minulost. Jediným vodítkem k poznání je Holce její tajuplný, kamenný talisman. Pokušení odhalit význam talismanu se však střetává s nebezpečím, když Holka zjistí, že po ní jdou Lovci. Nebezpečí je tím větší, že Lovce nezajímá talisman, ale člověk, který mu dokáže vládnout. Jak se to ale má Holka naučit? A od koho?
Cesta sebepoznání se podobá klikatým, horským serpentýnám. Právě ty Holce umožní poznat nejen samotu, tělesné nepohodlí a strach o vlastní život, ale i zažít spoustu dobrodružství. Během putování je Holka vystavena mnoha situacím, které ji zkouší, zda si svých cílů váží a zda je ve svých rozhodnutích pevná.
Mezi řádky příběhu se nachází myšlenky a podněty k tomu, jak se vypořádat s mnoha životními situacemi a podobně jako Holka nacházet cestu k sobě. Takové otázky jsou aktuální pro hrdiny historického fantasy románu stejně jako pro člověka žijícího v současnosti.
Minirecenze
Musím říct, že mě autorova myšlenka „Jiné fantasy“ s přesahem do lehce duchovního a seberozvojového obsahu zaujala již na Startovači, kde na svou knihu sbíral finance. Přiznám se, že v konečném důsledku jsem v knize tuto oblast při čtení až tak moc nevnímala, což ale na druhou stranu svědčí také o tom, jak je text čtivě psán. Jako prvotinu musím hodnotit velmi pozitivně, čte se s lehkostí, čtenář se neztrácí v postavách, jak se občas stává, a svět, ve kterém se příběh odehrává není nijak neuvěřitelný. Maličkým mínusem je za mě zpracování / ilustrace obálky, ale je to jen tím, že to není můj šálek kávy. Za mě tedy jen tak dál 🙂 Ráda si příště od Štěpána opět něco přečtu.
Toulky stínem – Daniel Galuszka
Nová forma, 2016, 164 stran
978-80-7453-710-3
Anotace
Toulky stínem – Povídky jsou souborem několika krátkých a dynamických příběhů zachycujících ve stručnosti život Třetích lidí. Najdeme v nich jak intriky, podvody a souboje, tak romanci a krásu. Na rozdíl od jiné fantasy literatury najdeme v Toulkách stínem události, které se skutečně staly. Vyprodukovaly je mezilidské interakce herců bez divadla, nadaných rétorů, kteří žijí ve vlastní fantazii a ke změně osobnosti na jevišti nepotřebují žádné publikum. Toulky stínem tak nejsou jen běžnou fantasy fikcí, ale alternativou běžných životů, která nám nabízí pohled do nejniternějších koutů lidské duše.
Je troufalé vydat jako debut začínajícího autora zrovna Povídky? Rozhodně. Ovšem pro svět, v jakém se Toulky stínem odehrávají, je to nezbytné. Navazující díla by pak pro čtenáře měly být jakýmsi návratem domů. Návratem pod hvězdnatou oblohu, na které dlí v polospánku bledé oko Stvořitelovo, shlížející na svět plný příběhů, historek a legend, které stojí za to odvyprávět. Berte tuto knihu jako vycházkovou hůl, se kterou se můžete kdekoliv a kdykoliv zatoulat v tajemstvích neprobádaného světa plného strhujících dobrodružství. Všechno, co si přečtete, se totiž skutečně odehraje. Ve vaší hlavě. Ve vašem srdci. Písmo je totiž mocnější, než veškerá kouzla světa.
Minirecenze
Přiznám se bez mučení, že byť mě autor zaujal anotací ke knize i obálkou, samotná kniha mě již tolik nezaujala. Je to soubor povídek z různých částí světa, jež nám autor dovoluje poznat pomocí reálií v sekci Dodatky, které tvoří prakticky polovinu knihy, a doporučuje je přečíst ještě před samotnými povídkami. Čtení reálií je bohužel velmi nezáživné, dovedu si představit, že by bylo možné tyto informace podstatné k poznání světa, napsat i čtenářsky přívětivěji. Povídky jsou pak relativně krátké a jejich děj spolu nijak nesouvisí, jejich kvalita se navíc různí – některé jsou velmi hezké, svižně psané a čtenáře vtáhnou do děje, některé nikoli. Dočkáme se tedy malých vhledů do světa, který by si jistě zasloužil více.
Kdybych jako první četla román, který se v tomto světě odehrává, a až pak teprve jako „bonus“ povídky, jež mi jej připomenou, nebo reálie, na kterých si „pochutnám“, protože mi svět románu okoření zajímavostmi, bylo by to asi lepší. Takto mě to bohužel nenavnadilo k další četbě.
Vyhlídka na věčnost – Jiří Kulhánek
Crew, 2011, 544 stran
978-80-7449-058-3
Anotace
Žijí mezi námi – známe je z televize, z rozhlasu i z novin – mluvčí. Ovšem pouze jeden z nich je pan Mluvčí, ale na toho v hromadných sdělovacích prostředcích nenarazíme. Pan Mluvčí totiž příliš nemluví, pan Mluvčí pouze vyřizuje vzkazy, a když s tím začne, slunce skryje tvář a pohřební služby přecházejí na dvojsměnný provoz. Trojsměnný.
Minirecenze
Kdo četl jakoukoli knihu od Kulhánka a líbila se mu – přečtěte si i tohle 🙂 Většina z Vás už to stejně četla, viďte. Kdo ještě nikdy nečetl žádnou knihu od Kulhánka – přečtěte si první Noční klub (budete muset zapátrat v knihovnách, Kulhánkovy knihy, až na pár výjimek, nejsou k sehnání). Připravte se ovšem na brutální směsici násilí, sexu, krve, násilí, vulgarit a krve… Kulhánek to ovšem prostě umí podat tak, že Vám to vlastně ani nepřijde nějak extra pohoršující… Běžte do toho. Vyhlídku na věčnost hodnotím 4,5 z 5 jen proto, že Noční klub je prostě o fous lepší 🙂
A jaké české autory fantastiky jste v poslední době četli Vy?
