Předpovědi o konci světa se táhnou celou historií lidstva. Většina z nich mnoho prostoru pro přežití lidstva nedává. Co by se ale například stalo, kdyby nastal globální blackout? Jak se obejít bez všech moderních vymožeností? Představte si, na co všechno je potřeba elektřina… Mrazí Vás z toho?
Kniha Jak přežít konec civilizace Vám velmi čtivým způsobem podá nejdůležitější informace o tom, co vlastně dělat. Autorka využívá jak znalostí svých předků, tak studia starých dokumentů nebo třeba kuchařek. Znalosti a dovednosti, které by opravdu mohly potenciálně vést k Vašemu přežití, vtipně ilustruje příběh Jindřicha, který se s vidinou brzkého „konce světa“ stěhuje na venkov, kde zkouší právě tipy uvedené v knize.
„…začínáte tušit, co to všechno bude obnášet. Ráno vstanete a zatopíte. Jinak nic neuvaříte a ještě vám bude zima… Všechno to trvá dlouho, ale to nevadí, protože se nechystáme do zaměstnání. Máme na to celý den. To je další pozitivní zpráva – nemusíme prostě už chodit do práce. Negativní zpráva je, že zajištění životních potřeb nám zabere víceméně veškerý čas, jen na nás nebude ječet šéf…“
Pozitivní duch se prolíná celou knihou, byť se autorka nevyhýbá ani ožehavým tématům, jako jsou například loupeživé bandy potulující se po krajině, nebo problematika těhotenství a porodu ženy, zvyklé na veškeré vymoženosti moderního světa, v době bez řádné lékařské péče či utišujících prostředků.
A tak se postupně při čtení naučíme základy (Jak rozdělat oheň? Co budeme a nebudeme potřebovat?), poznáme, jak důležité je udržovat čistotu (protože bez léků… vždyť víte), co a jak vařit, když nebudeme mít k dispozici nyní běžně dostupné věci, nebo třeba jak lovit a později i chovat domácí zvířata. Závěr knihy je věnován „kuchařce“ a jak uvádí sama autorka – pokud nemusíte, raději recepty doma nezkoušejte 🙂 Jsou totiž opravdu upravené na „bojové podmínky“. Ale zase se v nic dozvíte, co si počít třeba s hadem nebo vránou.
„Kdyby se přece jen něco stalo, nezoufejme. Na všem se dá najít něco pozitivního. Televize už nás nebude nudit hloupostmi a můžeme přestat držet redukční diety a chodit do fitka, protože nejpozději do roka budeme velmi štíhlí a svalnatí.“
Vřele doporučuji si přečíst. Byť člověka mrazí v zádech, když si uvědomí, že by se mu rady nedejbože mohly někdy opravdu hodit, vše je podáno tak pozitivně a vtipně, že knihu přečtete, ani nebudete vědět jak.
Hodnocení
Magdalena Vožická
Motto, 2013, 272 stran
978-80-7246-681-8